Digital Technologies in Cartographic Heritage (Reportáž)

Na začátku dubna 2011 proběhl v nizozemském Haagu workshop mezinárodní kartografické asociace (ICA). Organizaci workshopu zaštítila pracovní skupina Digital Technologies in Cartographic Heritage pod vedením řeckého profesora E. Livieratose z Aristotle University of Thessaloniki. Jednalo se už o šestý ročník této akce.

Místem konání workshopu byl Nizozemský národní archiv v Haagu. Ve sbírkách tohoto archivu je více než 300 tisíc historických map.

Úvodní slovo si vzal Ted Seemers – ředitel Nizozemského národního archivu, který všechny přivítal, seznámil s historií archivu a zejména se sbírkou historických map. Prostory archivu bohužel procházejí rekonstrukcí, takže nebylo možné si mapové sbírky prohlédnout. Dalšími předřečníky byli Ferjan Ormeling, známý nizozemský kartograf a dále ředitel pracovní skupiny ICA Livieratos. Ten všem vysvětlil pojem Cartographic Heritage, jako „Cartographic past visualized with today’s technologies“ a pozval všechny účastníky na workshop v rámci kartografické konference ICC2011 v Paříži, který se bude zabývat 3D skenováním prostorových objektů, jakými mohou být například globusy. Více informací o tomto workshopu naleznete na internetových stránkách.

První den konference zaznělo hned několik velmi zajímavých přednášek. První z nich byla od Dimitrise Grammenose a kol. z řeckého Institute of Computer Science. Ten se zabýval využitím augmented reality v rámci muzejních expozic. Virtuální realitu využívají návštěvníci muzea k zjištění bližších informací o konkrétním místě na mapě. Funguje tak, že si v muzeu vybereme několik prázdných papírů s různobarevnými okraji (podle preferovaného jazyka), přiložíme papír na stůl, na kterém je zobrazena mapa. Papírem pohybujeme po mapě a projektor zobrazuje na papír detail mapy, textové informace o oblasti atd. Celý systém si asi nejlépe představíte při pohledu na následující obrázek.

Asi nejzajímavěší prezentace prvního dne zazněly z úst českého autora Petra „Klokana“ Přidala, který stojí za projekty MapTiler nebo WebGLEarth. V Haagu však představil novinku zvanou GeoReferencer. Jedná se o online nástroj umožňující georeferencování historických map. Uživatelské prostředí i práce s nástrojem jsou velice jednoduché, existije možnost zobrazení výsledku v prostředí Google Earth a samozřejmostí je také možnost vyplnění metadatových informací tak, aby bylo možné georeferencovanou mapu vyhledat.

Vyhledávání map se zabýval druhý příspěvek stejného autora s názvem MapRank Search. Jedná se opět o webový nástroj, který umožňuje vyhledávání map nebo geografických dat, přičemž výsledky řadí podle relevance. Georeferecer i Maprank Search zaujaly většinu účastníků konference, takže v průběhu „coffee breaků“ probíhaly bouřlivé diskuze. Bližší informace o obou nástrojích a rozhovor s autorem přineseme v některém z dalších článků.

Další velice zajímavou přednáškou na podobné téma bylo vystoupení Rink W. Kruka z Belgie, který představil projekt Cartesius, prototyp portálu sloužícímu k přístupu k rozsáhlým mapovým sadám z oblasti Belgie a Střední Afriky. Bližší informace o projektu najdete například zde.

První den konference zakončil Christopher Fleet ze Skotské národní knihovny, který představil portál www.scotlandsplaces.gov.uk/.

Páteční prezentace se z velké části týkaly kartometrických analýz a hodnocení přesnosti starých map. Analýzou středověkých portolánových map se zabýval Fortunato Lepore z Itálie, mapami Holandska z 16. až 19. století pak Elger Heere. Většina autorů využívala pro kartometrické hodnocení software MapAnalyst.

Jediným zástupcem komerční sféry na workshopu byl M. Colombo z Itálie, zastupující společnost Metsi systems, která vyrábí velkoformátové skenery. Její produkty využívá například knihovna ve Vatikánu. Podle Colomba je výhodou produktů této firmy fakt, že stačí naskenovat náhled, poté si pomocí interaktivního ovládání nastavíme vlastnosti výstupu (jas, vyvážení barev atd.), přičemž všechny změny se nám rovnou promítnou do naskenovaného náhledu. Pak stačí pouze stisknout tlačítko a celý obraz či mapa se nám naskenuje. Výhoda je tedy v rychlosti, protože u konkurenčních skenerů je nutné pokaždé skenovat nový náhled s novým nastavením. Specifikace jednotlivých skenerů si můžete prohlédnout na stránkách společnosti www.metis-digital.com.

Jiným, ale také velice zajímavým, tématem se zabýval Henrik Dupont z Dánska, který seznámil posluchače se zapomenutou sadou leteckých snímků zachycujících téměř celé Dánsko v roce 1944. Tyto snímky pořídíl německý Wehrmacht a téměř nikdo o nich až do nedávna nevěděl. My si je nyní můžeme prohlédnout na adrese lw1944.flyfotoarkivet.dk/.

Po prezentaci o možnostech vizualizace historického stavu města Olomouce (Alžběta Brychtová a autor této reportáže) se rozproudila diskuze o využití 3D modelů při zobrazování historické podoby měst. Výsledkem diskuze bylo konstatování, že pro veřejnost je trojrozměrná vizualizace velice vhodnou metodou, ovšem pro detailní měření nebo analýzy je 3D spíše nevhodné, a to především díky nedostatku dat pro tvorbu přesných 3D modelů.

Závěrečné slovo si vzal David Fairbairn – Secretary General of ICA, který shrnul trendy, které se v oblasti Cartographic Heritage objevují. Podle něj jde zejména o georeferencování rozsáhlých archivních sbírek, data management a především jednoduchý přístup k těmto datům. Velice důležitým trendem je také stoupající frekvence využívání OpenSource nástrojů a hlavně možnost využití crowdsourcingu při zveřejňování mapových sbírek veřejnosti.

Šestý ročník setkání Digital Technologies in Cartographic Heritage byl velmi zajímavý, obsahoval množství kvalitních příspěvků a především ukázal, že i v oblasti historické kartografie je možné s úspěchem využívat nejmodernější technologie.