Jak státní úřad podniká? (názor z praxe)
Konkrétním příkladem toho, jak náš stát a jeho úřady vstupují do oblasti dříve ryze podnikatelské, je oblast mapování České republiky.
Před pár dny vyšly na stránkách Zeměměřického úřadu zadávací podmínky k nákupu digitální fotogrammetrické kamery a zadávací podmínky k pořízení leteckého laserové skeneru. Odkaz k nahlédnutí najdete na stránkách Zeměměřického úřadu v sekci veřejné zakázky.
Fotogrammetrická kamera a laserový skener jsou zařízení, která se po umístění do letadla používají k pořízení leteckých snímků, případně k bezkontaktnímu získání informací o členitosti krajiny. Předpokládaný objem veřejných zakázek se pohybuje kolem 60 miliónů korun (přibližně 30 miliónů za kameru a 30 miliónu za skener).
Z takto pořízených dat, pak po zpracování vznikají výstupy známé mj. jako ortofotomapy, které slouží jako cenná informace městům, obcím, architektům, developerům, projektantům. Jsou podkladem většiny veřejně dostupných mapových portálů – např. Mapy.cz nebo Google Maps, které jsou denně navštěvovány tisícovkami uživatelů. Tyto portály si však tyto mapy pořizují na vlastní náklady.
Současná situace z pohledu státu byla taková, že se jednou za rok vypsala veřejná zakázka na pořízení leteckých snímků. Firmy podnikající v oblasti leteckého snímkování mezi sebou soutěžily o nejnižší cenu za letecký snímek. Celkové státní náklady na pořízení leteckých snímků se pak pohybovaly do osmi miliónů korun ročně (navíc už i po započítání nákladů letadla a pilotů). Novou veřejnou zakázkou jsme ale jen kousek od situace, kdy Zeměměřický úřad začne tuto činnost vytvářet vlastními silami. K tomu státní úřad zaměstná nové lidi. Naproti tomu firmy nejspíš časem pár lidí propustí.
Pokud budeme argumentovat, že stát má povinnost vytvářet ortofotomapu ČR ze zákona, tvrdím, že takovýto zákon je potřeba změnit. Rozhodně ji nemusí vytvářet – může ji od soukromých společností transparentně a ve veřejné soutěži nakupovat. Podle mého názoru, pokud ortofotomapu Zeměměřický úřad pro svoji činnost potřebuje, nebo pokud ortofotomapu potřebuje ministerstvo, národní park nebo město – nechť vypíše veřejnou zakázku na její dodání. Firmy z celé Evropy se mezi sebou poperou o její vytvoření. Budou mezi sebou soutěžit cenou – do které budou promítat své inovace výroby a efektivitu práce. Fungují takto vždy i naše úřady? Těžko.
Stačí se podívat, jak se státní úřad vypořádává se svojí nezastupitelnou rolí – digitalizací katastru nemovitostí. Poslední prohlášení pracovníků ČÚZK jsou velmi optimistická. Digitalizaci katastru nemovitostí úřad dokončí již za tři roky. Tedy s krásným téměř dvacetiletým zpožděním od prvních slibovaných termínů dokončení. A to zde nehovoříme o jeho uvedení do souladu se skutečností, kde rozdíly ve stavu mezi KN a realitou nacházíme na každém kroku.
Kladu si otázku, proč se stát vrhá do stále nových geoinformatických projektů, když ten základní a nezastupitelný, nechává v tak bídném stavu? Představa, že by monopolní postavení ČÚZK jako jediného dodavatele dat pro státní správu a samosprávu, bylo pro stát cenově výhodné, je těžko uvěřitelná.
Dalším otazníkem je narušení rovných podmínek mezi státem a soukromými společnostmi v přístupu k dotacím na pořízení zmiňované techniky. ČÚZK si ji nepořídí jako soukromé firmy ze svého zisku, ale z peněz, které stát vybral také právě od těch soukromých společností, kterým tímto projektem začne konkurovat. Soukromé firmě stát takovou dotaci neumožní. Dává to smysl?
Michal Sýkora // TopGis, s.r.o.
