Možnosti hodnocení kvality VGI se zaměřením na humanitární mapování

V červenci 2004 vytvořil Steve Coast projekt Open Street Map, se snahou zmapovat celý svět vytvořením platformy pro volné sdílení VGI (volunteered geographic information). Projekt sám ale nedokázal pokrýt poptávku, hlavně v rozvojových zemích, kde není mnohdy alternativou, ale jediným zdrojem. V roce 2009 tak vzniká The Humanitarian OpenStreetMap Team (HOT), který má podpořit vznik map pro humanitární organizace. Na ten pak navazuje v roce 2014 projekt Missing Maps, který se důsledněji zaměřuje na preventivní mapování v nejzranitelnějších oblastech. Práce poukazuje na specifika VGI se zaměřením na humanitární mapování. Zmiňuje možnosti a slabá místa při snahách o ověřování kvality takovýchto informací, ale i výhody, které přináší projekt HOT oproti klasickému mapování v OSM.

VGI a neogeografie

S rozvojem nových technologií a dostupností internetu dostali lidé možnost sdílet spolu neomezené množství informací v reálném čase. Vznikly tak platformy jako Wikipedie (a následně Wikimapia), které byly od začátku připravované pro virtuální prostředí a umožňovaly každému uživateli přispívat téměř libovolným obsahem, bez ověřování jeho pravosti. Navázalo se ale i na starší projekty jako Audubon, které fungovaly dlouho před vznikem internetu. Projekt Audubon vznikl v Bostonu již na konci 19. stol., kdy nabízel alternativní zábavu k lovu migrujícího ptactva – jejich pozorování a počítání. (Audobon, 2017) Nové technologie umožnily nejen rozšíření jejich působnosti, ale získání většího množství kvalitnějších dat a v neposlední řadě i finančních prostředků.

Mapování bylo po dlouhou dobu výsadou vzdělaných jednotlivců. (Goodchild, 2007) Množství a dostupnost geografických informací byla omezena počtem tvůrců map, cenou jejich práce a drahým vybavením. Dnes mají ale i dobrovolníci z řad laiků GPS, kvalitní fotoaparáty, často i drony. Neznalost teorie mohou částečně kompenzovat studiem veřejně dostupných a kvalitních zdrojů. Projekty jako OpenStreetMap jim navíc poskytují podrobné návody, připravovány jsou pro ně konference s odborníky a další podpůrné a motivační aktivity. Po celém světě se konají mapping parties. Jedná se o společná setkání zkušenějších mapařů, popřípadě i nových zájemců o OSM za účelem mapování. Obdobou mapping parties jsou mapathony, které se zaměřují na nezmapovaná území v rozvojových zemích se zvýšenými riziky humanitárních krizí. (Learn OSM, 2017)

Demokratizace geografie, kterou lze vidět, dostává označení neogeografie a stavá se rychle novým druhem zábavy, ale i zdrojem jinak obtížně získatelných informací. (Turner, 2006) Ukazuje se ale, že takto vytvořené mapy jsou uživateli brány vážně a používají je v běžném životě, ale i při plánování, například humanitárních misí. Zajímat by nás pro to mělo nejen množství a druh takovýchto dat, ale i jejich kvalita.

Kvalita VGI

Řada komplexních nástrojů, které využíváme při ověřování získaných geografických dat, jako je například polohová přesnost, linie, nebo úplnost souboru funguje na základě srovnávání s daty lepší kvality. (van Oort 2005) Jen obtížně ale můžeme těmito metodami srovnávat mnohdy zastaralá nebo méně obsáhla data s výstupy dobrovolníků, které jsou obsáhlejší a aktuálnější.

I projekty využívající informací od dobrovolníků používají podklady vytvořené profesionály. Řadu dat získává například OSM přímo od států. (Import/Catologue, 2017) Uživatelé tak používají data, která si sami vytvářejí, ale vždy z části kombinovaná s odborně vedenými mapami. Navíc není vyloučené, že dobrovolníci využívají částečně i odborné informace bez řešení autorských práv tvůrců jak je tomu například při tvorbě Wikipedie. Žádná mapa tak není zcela nezávislá na odbornících a těžko bychom tak data vytvořené dobrovolníky mohli jednoduše vyčlenit.

Specifika humanitárního mapování

Pro potřeby humanitárního mapování je podstatná rychlost a cena informací. Dobrovolníkům se v těchto ohledech žádný zdroj vytvářený profesionály zatím nevyrovná. U řady rozvojových zemí, zvláště pak ve venkovských oblastech žádné dostupné zdroje nemáme k dispozici. (Haklay 2010)

Jak popisuje Goodchild, už při požárech v Kalifornii v letech 2007 – 2009 se lidé nespoléhali na oficiální zdroje a vytvářeli vlastní mapy a toky zpráv, kterými se řídili. I přes snahu úřadů poskytovat tradičními cestami pokyny k evakuaci, pro obyvatele byly tyto informace příliš pomalé. (Goodchild, 2010)

Rozdíl mezi HOT a OSM

Kvalitu map z OSM od počátku snižoval fakt, že dobře zmapovaná byla jen velká města, suburbální oblasti a venkov byl zmapován méně. Na to poukazuje ve své práci Haklay na příkladu Anglie. (Haklay 2010) Tedy i mapování v rámci OSM v rozvojových zemích probíhalo pomaleji nebo vůbec ne.

V rámci projektu HOT je tento problém řešen tím, že lidé dostávají přímo určeno, kterým oblastem by se měli v danou chvíli věnovat, chtějí-li pomoci humanitárním pracovníkům při jejich práci. HOT tak specifikuje urgentnost jednotlivých úkolů. Rozlišovány jsou komunitní projekty (v roce 2015 6 zemí) a projekty mapování humanitárních krizí. (v roce 2015 5 zemí) Pro běžného uživatele, který by se do mapování rád zapojil, poskytuje HOT stejně jako pro OSM i v českém jazyce stručný návod a mapování je možné bez předchozího proškolení z pohodlí domova nebo na mapathonech zaměřených na konkrétní projekty. (Stanton, 2015)

Aktuálnost témat

Využívání možností partnerských humanitárních organizací jako je Červený kříž nebo Lékaři bez hranic pomáhá při medializaci potřeb humanitárního mapování. Etablované organizace dokáží za několik málo dní mobilizovat tisíce dobrovolníků, jako například při zemětřesení v Nepálu, kde se jich zapojilo 8 000 a jedna třetina byli noví mapaři, kteří reagovali na výzvy v médiích. (Stanton, 2015)

Spolupráce s ostatními organizacemi, institucemi

HOT stejně jako OSM dokáže využít podkladů od místních vlád, jako například v Mexiku. (Stanton, 2015) Při jednání jsou navíc poskytovatelé informací motivování užitečností takového sdílení. HOT tyto inforace kombinuje s informacemi od dobrovolníků z mapathonů, místní názvy získává od lokálních skupin a jejich správné zavedení do mapy poté znovu nechává kontrolovat dobrovolníky po celém světě. Vše za podpory odborného týmu, který zajišťuje technickou a organizační podporu.

Důležitou úlohu může pro práci HOT sehrát i podpora lokálních neziskových organizací jako je tomu například v případě francouzského CartONG. CartONG poskytuje HOT podporu v řadě dílčích projektů. Trénuje lokální OSM komunity pro práci s UAV (Unmaned Aerial Vehicles) nebo přímo civilními drony. Pořádá konference popularizující digitální dobrovolnictví a GIS nástroje pro práci neziskových organizací. Učí neziskové organizace a místní administrativy využívat výstupy OSM. Připravuje odborné analýzy pro neziskové organizace a umožňuje jejich poskytnutí dalším, čímž snižuje jejich náklady. (Cartong annual report, 2014)

Kontrolní mechanismy, proces

Kvalitu svých výstupů se tyto projekty snaží zvyšovat řadou kontrolních mechanismů. Včetně zmiňovaných podkladů pro vzdělávání a zjednodušování procesu mapování využívají kontrol dobrovolníků i administrátorů. Snaží se podchycovat podezřelé aktivity a opravovat chyby.

Závěr

Tvorba a způsob využití map se v posledních letech proměnily. Od dnešních map očekáváme srozumitelnost a uživatelskou přívětivost. Chceme dostávat informace v jednoduché a atraktivní formě, v reálném čase a zadarmo. Vypadá to, že jsme ochotni rezignovat do určité míry i na garance kvality. Obzvlášť tehdy, když nemáme přístup k jinému srovnatelnému zdroji. To se projevuje i při humanitárních krizích, přírodních katastrofách. Výjimkou nejsou ani vyspělé země, jak dokládá uvedený příklad z Kalifornie.

Bez ohledu na srovnání s odbornými a oficiálními zdroji se budeme potýkat s nutností pracovat s mapami, které lidé reálně používají. Důležité je proto porozumět VGI a zvyšovat kvalitu map vytvořených dobrovolníky. Speciálně v případech humanitárního mapování jsou lidé motivování pomoci, vidí dopady své činnosti v reálném čase, stejně jako rychlý postup společné práce. Neziskové organizace jsou ochotné pomáhat při propagaci těchto aktivit a humanitární pracovníci mají zájem o vzdělávání v oblasti GIS, jak dokládají například výstupy neziskové organizace CartONG. Státy cítící potřebu aktuálních map jsou zase ochotné spolupracovat, poskytovat vlastní podklady a podporovat mapující organizace i dobrovolníky.

Kateřina Kutková

Katedra rozvojových studií, PřF UP Olomouc

Zdroje

1. Audubon [online].: National Audubon Society, [cit. 2017-01-05].

Dostupné z: http://www.audubon.org/content/history-audubon-and-waterbird-conservation

2. Cartong annual report 2014: Mapping and information management for humanitarian organizations [online]. 1. Chambéry: 2014 [cit. 2017-01-05].

Dostupné z: http://www.cartong.org/ngo-overview

3. GOODCHILD, Michael F. a J. Alan GLENNON. Crowdsourcing geographic information for disaster response: a research frontier. International Journal of Digital Earth, [online]. 2010(3), 231 — 241 [cit. 2017-01-05]. DOI: 10.1080/17538941003759255.

Dostupné z: http://dx.doi.org/10.1080/17538941003759255

4. GOODCHILD, Michael F. Citizens as sensors: the world of volunteered geography. GeoJournal [online]. 2007, 69(4), 211-221 [cit. 2017-01-20]. DOI: 10.1007/s10708-007-9111-y. ISSN 0343-2521.

Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s10708-007-9111-y

5. HAKLAY, Mordechai. How good is volunteered geographical information? A comparative study of OpenStreetMap and Ordnance Survey datasets. Environment and Planning B: Planning and Design [online]. 2010, 2010(37), 682-703 [cit. 2017-01-05].

DOI: 10.1068/b35097.

Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/pdf/10.1068/b35097

6. Import/Catalogue. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2017-01-05].

Dostupné z: http://wiki.openstreetmap.org/wiki/Import/Catalogue

7. Learn OSM: Learn OpenStreetMap Step by Step [online]. [cit. 2017-01-05].

Dostupné z: http://learnosm.org/en/

8. STANTON, Mindy Phelps a Stephanie LEDERER. Humanitarian OpenStreetMap Team Annual Report 2015 [online]. 1. Washington: 2015 [cit. 2017-01-05].

Dostupné z: https://hotosm.org/annual_report

9. TURNER, Andrew. Introduction to Neogeography. Farnham : O’Reilly, 2006. ISBN 9780596529956 0596529953.
10. VAN OORT, Pepijn. Spatial data quality: from description to application. Delft: NCG, Nederlandse Commissie voor Geodesie, 2005. ISBN 90 6132 295 2.