GISportal
Jedeme i díky Vám

Rozhovor s Ladislavem Čapkem – část I

Po nějaké odmlce a turbulentní době v životě Ladislava Čapka Vám přinášíme exkluzivní rozhovor s touto osobností české geoinformatické scény. Přejeme příjemné letní počtení.

Láďo, řekni mi, jak se Ladislav Čapek dostal ke geoinformačním technologiím a GIS?

Už od malička jsem jako dítě miloval mapy. Ať už to byly nějaké historické mapy, kde co dříve bylo, hospodářské podle výroby oceli anebo turistická na chození v lese. Proto, když jsem se ještě na základní škole rozhodoval, kam dál, zvolil jsem zeměměřickou průmyslovou školu. Pak navazovala geodezie a kartografie na ČVUT, doktorandské studium na katedře Vyšší geodezie, studium 3D geoinformačních systémů v Dánsku a semestr na Káhirské Univerzitě.

To, že nechci být „čistě jen geodet“ jsem si uvědomil druhým rokem ve Spojených státech. Tam totiž na stavbě, kterou jsme ještě rok předtím zaměřovali, objevili kouzlo nových technologií, pořídili si automatizované přístroje a naše práce již nebyla potřeba. To mi pak jen šéf řekl „zítra už nechoď do práce“. Protože jsem už předtím měl IT firmu, ale chtěl jsem zůstat u map, začal jsem se víc věnovat GISům.

Již dříve jsme psali o tvém působení v USA, prosím, shrň znovu, jaká to byla zkušenost.

Zkušenost to byla jedním slovem úžasná a musím jí každému jen doporučit. Já byl v Americe celkem 3x, poprvé to bylo 5 let na stážích, pak pobyt v Silicon Valley a naposledy v Severní Karolině, když jsme úspěšně expandovali na americký trh.

Poprvé jsem začínal úplně od píky. Moje první práce byla uklízení pokojů. Jakmile jsem získal „Social Security Card“, něco jako rodné číslo, vzal jsem auto, co jsme si s kamarádem koupili, a začal objíždět místní geodetické firmy, že pro ně chci pracovat. Vyžadovalo to vytrvalost a samozřejmě i trochu drzosti, ještě dnes si říkám, jakou jsem měl odvahu a štěstí. Příští sezonu už jsem pracoval pro víc firem a třetím rokem si založil vlastní firmu. Tenkrát jsme zjistili, že v Čechách je spousta šikovných firem na poli geoinformatiky a začali posílat práci přes oceán. Tak začali vznikat ortofota s vysokým rozlišením, 3D virtualní města nebo pokročilé mapové portály „made in Czech“.

Po návratu do Čech jsem pracoval několik let v korporaci a měl v Intergraphu na starosti zahraniční obchod. Potom založil Geosense a přes Czechinvest se do Ameriky dostal znovu. Tenkrát hledali 2 startupy s největším business potenciálem, které chtěli vyslat do Silicon Valley, my se přihlásili a vyšlo nám to. To byla další úžasná zkušenost, seděli jsme v jednom z nejlepších akcelerátorů v RocketSpace v San Franciscu, kde byl před námi třeba DropBox a o patro výš Spotify. Měli jsme mentory, kteří už prodali svoje IT společnosti za stovky milionů nebo pracovali v managementu s ředitelem Googlu. Úplně výborně fungoval networking, každý den jsme se mohli účastnit některého z desítek akcí, na kterých se představovaly nové startupy, kterých je údajně v Silicon Valley přes 20 tisíc. Byla to celkově obrovská koncentrace IT mozků z celé planety. Dnes už dokážu docela rychle odhadnout, jaký projekt dává nebo nedává smysl a má třeba globální potenciál.

Naposledy jsme pak byli s rodinou v Severní Karolině loni a předloni, kdy jsme rozvíjeli aktivity na americkém trhu, potřebovali jsme přijmout obchodníky, vymyslet marketing, hledat partnery a konečně implementovat projekty, a to se povedlo.

Jaký je v tomto ohledu rozdíl mezi businessem v GIT/GIS v Česku a USA? Jak jsme na tom v Česku?

Spojené státy jsou obrovský trh, primárně si všude vystačíte s angličtinou, jedna měna, stejné zákony…to samozřejmě s EU, natož s Českem nelze srovnávat. Třeba v Evropě se tomu blíží jediné Německo. Má to pro vás tu výhodu, že můžete prodávat třeba jen jednu úzkoprofilově zaměřenou aplikaci, protože ten trh je tak velký, že vás uživí. Nám třeba při naší expanzi vyšlo, zaměřit se na GIS pro malé městské vodárny, kterých ale byly desítky tisíc. S tím se v Čechách samozřejmě neuživíte, takže potřebujete kombinovat více zdrojů příjmů a být více univerzální. Třeba nedávno jsme u nás v Assecu měli prezentaci Kanadské firmy, která dělá SW pro utility po celé severní Americe v řádech desítek milionů USD, ale to zaměření bylo opět pouze na velice úzce vydefinovaný segment středních utilit.

Jinak o uživatelích v Americe je známé, že potřebují jednoduché aplikace, a když něco funguje, tak to prostě neřeší. Kolikrát jsme navštívili zákazníky a ti stále používali aplikace nad MS DOS, prostě „take it easy“J.

Zajímavá je situace kolem Open dat, pokud totiž občan za data zaplatí jednou, tak jsou ze zákona zdarma, v tom byli vždy napřed. Proto si myslím, že i spousta GISového softwaru začalo vznikat právě tam…, můžete mí sebelepší program, ale když do něj nemáte data, tak je vám k ničemu. Naštěstí i v České republice máme některé úspěšné projekty kolem Open dat jako třeba katastr nebo magistrát hl. m. Prahy, je to ale vždy hlavně o lidech. To třeba v Americe byly tisíce katastrálních systémů a každý byl jiný. Zkrátka county uprostřed Dakoty nemělo peníze, tak používají stále papírové mapy, to v Čechách má dnes každá dědinka luxus digitálního katastru.

Významné bylo tvoje působení v start-upech v Česku po tvém návratu – jaká to byla profesní zkušenost?

Na začátku je třeba vždy najít díru na trhu, potom vytvořit produkt a kolem toho celého postavit tým. Zakládal jsem dva projekty, Geosense (Cleerio) zaměřený na malé obce a Mapinout na mapy interiérů. Důležité je načasování, nesmíte být ani moc brzy, ani pozdě. Zatímco u Mapinout jsme dobu předběhli o zhruba 5 let, technologie pro levné zaměření vnitřních plánů jsou levnější až posledními roky, u Geosense jsme se trefili.

Důležité bylo celý proces růstu uřídit, zvyšovali jsme obrat o stovky procent ročně a byli ziskoví, přibírali desítky nových kolegů. Potřebovali jsme být neustále na špičce a mít ten nejlepší tým. Byla to výborná zkušenost i ohledně PR nebo marketingu, po návratu ze Silicon Valley se o nás všude psalo, byli jsme 3x v časopise Forbes, v televizi nebo rádiu. Dokázali jsme získat investice v řádech milionů EUR a úspěšně expandovat na Slovensko a do USA, učili jsme se, jak psát business plány, obchodní strategie,… a do toho samozřejmě udržovat tu správnou náladu s tahem na branku, pamatuji si, že celý tým byl jak na adrenalinu.

Před tvým současným působištěm sis vzal půlroční “dovolenou” – proč, co jsi dělal a k čemu to  bylo dobré vzhledem k současnosti?

Přesně tak, podíl jsem v Cleeriu prodal loni v létě a po několika letech bylo potřeba vzít si pořádnou dovolenou. První měsíce jsme strávili společně s mojí báječnou rodinou, máme dvě malé děti. Potom jsme s kamarádem vyrazili jen tak s malým batůžkem na cestu po Asii. Procestovali jsme Vietnam, Barmu a na závěr Thajsko, měli jsme pouze zpáteční letenku a jinak byl program flexibilní. Půjčili jsme třeba motorky, a když se nám někde líbilo, tak pár dní zůstali, dali si na ulici s místními výbornou pho polévku a užívali klid daleko od civilizace.

Ptal se Vít Pászto. Zde končí první část našeho rozhovoru. V té druhé se dozvíte například to, čím se zabývá společnost Asseco CE, ve které Ladislav Čapek v současnosti působí, v jakých oblastech se tato společnost profiluje a co chystá do budoucna. 

Podělte se s Vaším komentářem

Emailová adresa nebude zveřejněna