3. Mezinárodní konference krizového mapování – reportáž (pokračování II.)

Den druhý – Den workshopů

Druhý den byl ve znamení samo-organizovaných workshopů na témata, která předem identifikovali jednotliví účastníci. Z téměř třicítky témat byly těmi nejpopulárnějšími především ty, které se věnují doposud stále nedostatečně zpracovaným oblastem, zvláště těm, která mohou znamenat bezpečnostní riziko jak pro krizí postiženou populaci, tak humanitární komunitu.  Nejnavštěvovanějším workshopem proto byl ten věnovaný bezpečnostním standardům v krizovém mapování, zvláště pak v zemích se represivními režimy, kde může být populace vystavena riziku postihu za poskytnutí informací, a dále pak mapování určitých informací a struktur může místo pomoci posloužit přesnějšímu zaměření represe. Zkušenosti mapovacích projektů v Súdánu, Libyi či Sýrii z uplynulého roku poskytly cenný základ pro standardizaci některých bezpečnostních postupů a opatření. Diskusi nicméně vévodily dva pohledy: jeden velmi opatrný, varující před celou řadou rizikových scénářů, po ten, který říká, že není možné se nechat příliš paralyzovat hypotetickými scénáři, neboť by nebylo možné prakticky docílit vůbec ničeho.

Dalším žhavým tématem je především otázka verifikace informací a dat shromážděných crowdsourcingem. Opět, předchozí zkušenosti už přinesly některé návody, na nichž lze dále pracovat. Základem je především dobrá příprava, ne rozjezd mapovacích projektů až ve chvíli krize. Budování sítě důvěryhodných zdrojů, které pak tvoří základ takzvaného bounded crowdsourcingu, kdy reportuje pouze omezená skupina důvěryhodných zdrojů, se velmi osvědčila například při monitoringu voleb v Egyptě. Síť egyptských bloggerů vytvořila udržitelný systém založený na důvěře a bezpečnosti, který odolal tvrdému náporu tajných služeb s cílem nejprve systém prolomit (neúspěšně), a následně jej alespoň přehltit s cílem docílit jeho zhroucení. V době revoluce se tento původně monitorovací systém pro volby stal platformou pro dokumentaci policejní brutality a organizaci protestů a dodnes staví na již pevné důvěryhodné síti a expanduje i za hranice (minulý měsíc egyptská skupina asistovala při tvorbě podobného systému pro monitoring prvních demokratických voleb v Tunisku).

Jako další osvědčený systém verifikace informací získaných crowdsourcingem, se ukázal crowdsourcing verifikace. Zatímco sociální sítě jsou nepochybně místech, kde se fáma či falešná informace rozšíří velmi rychle, jsou také nástrojem, kdy se vše velmi rychle uvede na pravou míru. Zveřejňování neověřených informací na crowdsourcingových platformách má v dnešní době smysl, za předpokladu že informace je jasně označena jako neověřená. “Dav” se pak může sám postarat o dodatečnou verifikaci. Mezi průkopníky této metody patří především Andy Perkins, novinář NPR.

Další workshopy se zaměřily například na problematiku transformace informací od veřejnosti do podoby využitelné humanitární komunitou, případně crowdsourcing analýzy satelitních snímků pro identifikaci pohybu uprchlíků. V tomto směru znamenal průlom především nedávný projekt Standby Taskforce ve spolupráci s UNHCR v Somálsku. Více informací o jeho výsledcích můžete nalézt zde.

Nelze pojmout všechna témata konference v jednom příspěvku. Pro více osobních postřehů z celé akce doporučuji Storify twitter feed. Máte-li o tuto oblast zájem, připojte se k síti “crisismappers” a získejte tak přístup k aktuálním informacím v tomto moderním a průlomovém oboru a vstupte do pokračující diskuse, která byla na konferenci započata. Začněte na http://crisismappers.net/ .

Jaroslav Valůch
@jvaluch
One World Social Innovation
Spoluzakladatel Standby Taskforce